Vůle zvítězit

Od vítězství Petera Genyna na paralympiádě v Riu již uběhly dva roky...

Zatímco si upravuje převody na svém lehkém vozíku a potřetí kontroluje, že má zapojeno řízení, je obtížné ubránit se dojmu, že pro Petera skončil rok 2016 teprve včera. Je svěží jarní ráno a obloha nad ostrovem Gran Canaria je jasná. Zdejší teplé klima nabízí ideální podmínky pro Peterův náročný tréninkový režim.

Nejde ale o žádnou dovolenou: Peter je uprostřed náročných příprav na příští hry v roce 2020. Harmonogram je neúprosný, ale jako elitní sportovec a držitel světového rekordu ve své třídě Peter nepolevuje. Mezi cvičeními a okruhy na dráze působí odpočatě a bodře, ale za jeho klidným úsměvem lze snadno spatřit tvrdé odhodlání.

„Je to pro mne způsob, jak upustit páru,“ zazubí se. „Potřebuji sport. Sport dokáže z člověka vytáhnout to nejlepší. Opravdu to potřebuji. Hlídat si stravu, udělat všechno, co jen jde, aby v TEN den šlo vše dobře, protože těch 20 sekund je tak důležitých. Pracujete na tom čtyři roky. Nechcete to nakonec zkazit.“

Peter soutěží v kategorii T51. Na celých hrách má právě tato kategorie sportovců nejtěžší postižení. Paralympijský výbor popisuje sportovce v této kategorii jako „soutěžící na vozíku, kteří mají mírnou ochablost v ramenou, omezenou schopnost narovnat loket a omezenou funkci zápěstí, nehýbají prsty a nemají pohyblivý trup ani nohy.“ Ve své třídě je v současné době držitelem světového rekordu na 200 m a na 400 m.

„Světový rekord na 100 metrů jsem držel asi týden,“ směje se.

Film zachycující Peterovou vítěznou rozjížďku ve finále závodu mužů na 100 m nabízí fenomenální podívanou, jde o doklad o lidském úsilí navzdory osudu a o tom, co lidské tělo dokáže bez ohledu na postižení. Přesto Peterovi téměř vzaly šance právě dekubity.

„Tlakové poškození může znamenat zlom,“ zvážní najednou. „Může člověku prohrát celý šampionát.“

„V jeden moment je člověk bezstarostný student, v dalším okamžiku leží v nemocnici s polámanou páteří.“

Peterovo postižení je výsledkem děsivé nehody, která se mu stala v době dospívání. „Bylo mi 16,“ vysvětluje. „Rodiče tehdy přestavovali náš dům a na zahradě byla velká nádrž a my jsme si vymysleli, že by se z ní dal udělat bazén. Byl poslední týden letních prázdnin, takže jsme nádrž vyprázdnili, dali do ní nový plast a začali ji naplňovat podzemní vodou. Druhý den ráno jsem se jen tak rozeběhl k nádrži a skočil do ní. Jenže se ukázalo, že bazén byl asi dva a půl metru hluboký, ale nebyla v něm žádná voda. Skočil jsem do něj po hlavě, takže jsem narazil na dno a při tom si polámal krční páteř.“

Když Peter vypravuje svůj příběh, je klidný a z jeho hlasu nelze vyčíst téměř žádné emoce, zatímco popisuje svou děsivou nehodu. Sedíme na pláži nedaleko Las Palmas a sledujeme západ slunce nad Atlantikem. Poslouchat, jak popisuje v tomto nádherném prostředí onu nehodu je až bizarní. Náraz hlavou do tvrdé země při pádu vedl ke zlomení dvou obratlů a k ochrnutí od hrudníku dolů.

„Život se člověku úplně změní,“ vysvětluje. „V jeden moment bezstarostný student, v dalším okamžiku leží v nemocnici s polámanou páteří. Myslím si, že sílu to překonat máme v sobě zabudovanou. Má to tak každý. Kdo prožije vážnou nehodu, tak to dokáže překonat, protože to je prostě naše lidská povaha. Člověk to chce překonat.“

Nedlouho poté, co se Peter smířil se svým náhlým postižením, začal zkoumat, jaké možnosti mu nový život nabízí. Po několika týdnech rehabilitace již hledal, jaké sporty mu jeho postižení umožní provozovat. Několik let hrál ragby pro vozíčkáře, náhodné zranění ho ale nasměrovalo k závodění na vozíku. Během pouhých několika měsíců závodil na úrovni mistrovství Evropy.

„Není to něco, co si člověk naplánuje,“ krčí rameny. „Trénujete víc a víc a zlepšujete se. A v jednom okamžiku se to vymkne kontrole. To není něco, kam se člověk dostane úmyslně.“

„Tlakových poškození se opravdu bojím. V nemocnici a při rehabilitaci mi ukazovali obrázky, kam až to může zajít.“

Po téměř 10 letech soutěžení v elitní třídě musí Peter pamatovat na mnoho různých zdravotních rizik. Dekubity jsou na seznamu hodně vysoko.

„Tlakových poškození se opravdu bojím,“ říká. „V nemocnici a při rehabilitaci mi ukazovali obrázky, kam až to může zajít; a to je něco, co opravdu nechcete.“

Nejdříve se Peter domníval, že malé zranění na zádech je pouhý pupínek. Netrvalo ale dlouho a pochopil, o jak nebezpečnou záležitost může jít.

„Bylo to přímo na kostrči. Přesně na místě, na němž vždy sedím, takže je to opravdu velmi nebezpečné místo. Ale bylo to velmi malé: Myslím tak dva až tři milimetry na šířku a dva nebo tři milimetry do hloubky. Bylo to velmi drobné, ale chtěl jsem mít jistotu, že se to nebude zvětšovat, proto jsem trávil hodně času na lůžku. Když jsem poprvé dorazil do nemocnice s tlakovým poškozením, řekli mi, abych si pořídil do postele lepší matraci. Dali mi kontaktní číslo na Arjo, tak jsem zavolal a snad ještě ten samý den mi přivezli svou zkušební matraci. Myslím, že ji používám od té doby dodnes.“

Přestože se Peterovi zranění rychle hojilo, jeho dopad na tréninkový režim byl citelný. Týdny na lůžku znamenaly, že nebyla šance posilovat ani trénovat na dráze. Neměl na vybranou – musel být trpělivý a odpočívat. Peter si nedělal žádné iluze ohledně potenciálních důsledků, kdyby se jeho poranění v týdnech před hrami dále zhoršovalo.

„Kdybych měl tlakové poškození v Riu, svou medaili bych nezískal,“ vysvětluje upřímně. „V takovém případě se nedá trénovat, jak by bylo třeba. Není možné dosáhnout takové úrovně.

Peter zůstane na ostrově Gran Canaria ještě další dva týdny, bude trávit čas na dráze, zdokonalovat svou techniku a udržovat svou dokonalou fyzickou kondici. Na tomto nádherném místě nebude mít moc času na rekreaci.

„Mým dalším velkým cílem je Tokio,“ říká. „Už na tom pracujeme. Ale v letošním roce je také mistrovství Evropy a v dalším roce je mistrovství světa, kde se mi snad podaří kvalifikovat na paralympijské hry.“

Co má po tolika letech na špičce svého sportu Peter Genyn jako motivaci?

„Někdy vítězím, někdy prohrávám,“ zazubí se. „Sport pomáhá udržet si mentální sílu. Protože když prohrajete mentálně, závod nikdy nevyhrajete.“

Prohlédněte si níže celé video:

Prevence vzniku dekubitů

Dekubity jsou stále vážným problémem ve všech ošetřovatelských prostředích. Riziko vzniku dekubitů významně roste se zvyšujícím se věkem, mírou akutnosti stavu pacienta, komplexitou primárních onemocnění a klesající úrovní mobility.

Více o prevenci vzniku dekubitů

Sortiment výrobků na bázi střídání tlaku

Systém podložky na matraci pro redistribuci tlaku se dvěma režimy.

Další informace